středa 10. března 2010

Poklad nejcennější



Vzpomínky na dědu je to nejcennější a nejkrásnější co mám. Díky němu jsem zažila úžasné dětství plné barev,vůní,bezpečí,výletu a hodně příběhu.
Ale stejně jednu věc co mi po něm zůstala opartuji jako oko v hlavě.Je to nádherná kniha z,které mi četl a,když jsem byla větší tak mi ji půjčoval.A já s pocitem důležitosti k ní přistupovala s velkým respektem. Dnes ji občas vytáhnu z knihovny,přičichnu si,prolituji stánkami a zase ji uklidím nazpátek.Bojím se,aby se ji něco nestalo.

Říká se,že k věcem by si človek neměl dělat citové pouto,ale v tomto případě je to pro mě nemyslitelné.Díky ní mi ožívá spousta vzpomínek...

Žádné komentáře:

Okomentovat